logo

Rumunsko, duben 2016

Začátkem měsíce dubna jsem vyrazil společně s kamarádem Keltem do rumunských Karpat. Putování po horách jsme měli naplánované na pár týdnů, ale pro mě výlet skončil již po týdnu. Přesto jsem si trek dost užil a mám mnoho nových poznatků a zážitků.

Příprava na cestu

Co si zabalit do batohu, aby nebyl moc těžký, ale aby nám nic nechybělo byl celkem oříšek. Naštěstí jsme se dohodli na společném vybavení, které bude mít na starosti vždy jeden z nás. Mezi společné vybavení patřila například lékárnička, vařič, mapa, vodní filtr nebo třeba repelent.

Moje vybavení vypadalo následovně: nůž, pončo s tepelnou vložkou, spací pytel, ešus, karimatka, hygienické prostředky, batoh a oblečení.

První noc jsme domluvili ve Vídni u Keltova bývalého spolužáka a cestu z Vídně do Rumunska jsme měli zařízenou pomocí spolujízdy.

Cesta do Rumunska

S Keltem jsme se sešli před odjezdem na nádraží a vyrazili směr Praha. V Praze jsme vyměnili koruny za Rumunské lei s tím, že jsme vykoupili celou směnárnu :-) Respektive za cca 3 tisíce korun. Následovala cesta autobusem do Vídně, kam jsem dorazili kolem osmé hodiny večer. Dále cesta metrem a poté pěší cesta až do bytu kde onen bývalý spolužák momentálně bydlí.

O spolužákovi jsem věděl pouze to, že je z Íránu neboli Persie. Čekal jsem hodně a měl jsem trochu obavy. Nicméně jsem se na seznámení s tímto Peršanem hodně těšil. Musím říct, že takto pohodového člověka jsem dlouho neviděl a jsem velice rád, že jsem ho poznal. Hodně mi to rozšířilo obzory. Peršan se jmenoval Saeed (Said) a po příchodu mi uvařil snad nejlepší kávu, co jsem v životě měl a obdaroval mě Íránskými cigaretami.

bahman cigarety

Ráno nám připravil snídani (míchaná vajíčka s tureckým chlebem) a kávu. Trochu jsem si z něho udělal srandu a řekl jsem mu, že máme v ČR tradici breakfast beer, což se mu jako tradice velice líbilo a hned si s námi u snídaně připil.

Díky Saide za nocleh a ochotu.

Vídeň

Následoval přesun metrem na místo, kde nás měl nabrat řidič z domluvené spolujízdy. Měl dvě hodiny zpoždění, tak jsme čas vyplnili jídlem. Kebab nic moc, ale cena (50 centů) přijatelná. Rumunský řidič nakonec dorazil s dodávkou, za kterou táhl přívěs s dalším vozem. Jízda byla velice pomalá a na dotaz: kdy dorazíme, přišla odpověď: tomorrow…

Nakonec jsme dorazili po patnácti hodinách do Targu Mures. Cenu kamarád Kelt usmlouval na 55 euro za oba. Původní cena byla 75 euro.

Stopování v Rumunsku

Z Targu Mures jsme se potřebovali dostat do města Sibiu vzdálené 120 Km. V nákupním centru jsme nakoupili zásoby, sehnali krabici a fixu, přesunuli jsme se k silnici a začali stopovat.

Targu Mures

Na stopovací ceduli Sibiu či Fagaras řidiči nereagovali a zastavil nám až řidič, který nevěděl kde to je. Naštěstí nás kousek svezl a my jsme se dostali na rozcestí, které pokračuje na Sibiu přes Medias.

Tarnaveni

Další řidič nás odvezl do města Tarnaveni. Když řidič zastavil na železničním přejezdu, stojící kolonu vozidel obcházeli žebrající děti. V tomto městě jsme se najedli a pokračovali ve stopování směr Medias. Dlouho nám nikdo nezastavoval, proto Kelt zahájil taktiku přímého oslovování řidičů na benzínové stanici, což se nakonec vyplatilo a my jsme se svezli přes Medias až do našeho dnešního cíle Sibiu.

Spaní na dvoře

Po pár metrech se mi rozpadly boty a musel jsem je nouzově opravit provázkem. I zde se projevila ochota místních obyvatel. Křiknutí přes silnici a hození izolační pásky mi pomohlo opravit boty na pár kilometrů do nejbližšího obchodu s obuví. Prošli jsme si město a při stmívání jsme se vydali hledat místo pro nocleh. Objevili jsme takový menší lesík a šli jsme se zabivakovat. Bohužel lesík byl již obsazen toulavými psy, kteří nás nemilosrdně vyhnali až jsme museli tasit pepřáky.

Blackhawk warrior

Vrátili jsme se do města s požádali místní obyvatele, zda můžeme přespat u nich na zahradě (dvoře) Původně nebyli moc vstřícní, poté chtěli 100 lei za noc a nakonec kamarád Kelt vyjednal spaní na dvoře zdarma. Dokonce nám přinesli nějaké staré matrace plus nám ještě nalili pivo a rakii. Spalo se mi skvěle, až do chvíle, kdy začali kokrhat kohouti vzdálení jen dva metry od nás. A kokrhali až do rána…To i přes zoufalé spražení pepřákem :-) Zoufalé situace si vyžadují zoufalé řešení...

koňský povoz)

Cesta do hor

Ráno nás čekala snídaně, rychle jsme se najedli, poděkovali a vyrazili na cestu. Pěší přesun asi deset kilometrů na rozcestí, kde jsme chtěli stopovat na městečko Bradu. Cestou jsme potkali stan s velice zajímavým člověkem. Byl to muž kolem třiceti let, který se rozhodl na kole objet svět. Vyrazil před měsícem z Německa a myslí si, že za dva roky bude doma. Zajímavý to týpek :-)

stádo ovcí

Stopl jsem “Dáčii” a dva mladí Rumunové nás zavezli do městečka Bradu. Stopovali jsme dál do Avrigu a sympatický pár ve VW Passat nás hodil až na začátek pohoří Fagaraš. Nejen že nás odvezli, ještě na nás počkali než si uděláme nákup a dále nám nabízeli ubytování na jejich chatě. Tuto nabídku nakonec po mém odjezdu kamarád využil.

filtrování vody

V malém penzionu s restaurací jsme si dali pivo (5 lei), nakoupili domácí mléko a sýr (12 lei dohromady). Vydali jsme se na cestu, která byla velice strmá a namáhavá. S patnáctikilovým batohem na zádech jsme ušli sotva kilometr a půl a rozhodli jsme se utábořit.

bosá chůze

Večeře

vrcholek fagaraš

Kelt rozdělal oheň a já se dal do vaření. Rozpustil jsem sádlo, nakrájel cibuli, přidal žampiony a dvě vajíčka do každé porce. Večeře byla vynikající, ale již po pár hodinách se začaly projevovat zdravotní obtíže. Ty postihly nejdříve kamaráda a v průběhu noci i mne. Jednalo se o střevní potíže v kombinaci se zvracením. Téměř jsem nespal a byl jsem vyčerpán. Kamarád si ráno již nestěžoval, ale mě bylo hrozně.

lesní cesta

Po debatě co dál, jsem se rozhodl pro cestu do civilizace a pokud se zdravotní stav nezlepší, tak i návrat domů, což jsem nakonec zvolil.

Zpět do civilizace

Sešel jsem zpět k penzionu, kde jsme měli večer pivo a čekal až dorazí kamarád. Když konečně dorazil, dali jsme si hořký čaj a nějaké osvědčené tablety. Zrovna projížděl Land Rover a Kelt jim zkřížil cestu a požádal o odvoz. Nakonec nám vyhověli a svezli nás do městečka Avrik.

Sibiu

Při nasedání do vozu a pěchování batohů do zavazadlového prostoru Land Rovera se aktivoval jeden pepřák :-) Zajímavá situace v takto navoněném a čistém autě… Naštěstí jsem situaci zachránil urychleném zabalení části batohu do igelitové tašky.

V Avriku jsme se dobelhali do nejbližší putiky a objednali si čaj. Bohužel čaj neměli v nabídce. Kelt zašel do obchodu na protější straně silnice a černý čaj přinesl. Poté jsme si objednávali již jen horkou vodu. Milé překvapení bylo, že barman nechtěl při našem placení žádné peníze.

Park v Avriku

Zbytek dne jsme strávili v místním parku, kde jsme dospávali. Mezitím Kelt domluvil můj odvoz do ČR a již jsme jen čekali na večer.

Kolem osmé hodiny večerní pro mne přijel jak jinak VW Transporter s přívěsem na další vozidlo. Respektive na tom přívěsu měl další přívěs a říkal, že jede koupit do Německa tři vozidla. Za jedno zapřáhne druhý přívěs a další dvě auta naloží a hurá zpět do Rumunska.

Cesta byla celkem svižná a část jízdy jsem i prospal. V Praze jsem vystupoval za 12 hodin a cesta mě stála 45 euro.

Poznatky na závěr

Rumunsko není tak nebezpečná země jak si mnozí lidé myslí. Lidé jsou ve většině případů velice přátelští a nápomocní. Kolem cest je více odpadků než v ČR. Silnice a dálnice, které jsem za tu cestu mohl poznat jsou ve velice dobrém stavu a rozhodně jsou lepší než ty u nás v Česku. Když zalezete v parku do spacáku a spíte, nikdo s tím nemá problém a probudíte se i s foťákem, který ležel vedle vás. Aspoň v menším městě. Všichni, kteří s námi jeli v autobuse si kupovali jízdenku z automatu a na parkovišti měli všichni zaplacené parkování…


Registrace | Přihlášení